Kdo má rád konflikty, spory či výbuchy energie a nebo útočení na vlastní osobu? Málokdo. A dalo by se nahlížet na něco tak nepříjemného, ohrožujícího, stresujícího, že by na tom mohlo být i něco dobrého? Že rozdílnost, napětí a konflikty jsou nedílnou součástí života a někdy dokonce pomůžou otevřít cestu k většímu porozumění, posílení vztahů, týmové práce a nebo změně?
Trochu návodná otázka, že? A zároveň není zas tak jednoduché se k této metě dostat. Bojujeme totiž s pěknou řadou našich vlastních vnitřních přesvědčení a zároveň se tyto násobí dle velikosti skupiny. Často k tomu potřebujeme nějakou strukturu, abychom mohli konflikt, či útok aspoň trochu uřídit a zvýšit tak šanci, že tato událost bude mít nějaký produktivní výstup.
Před několika týdny jsme se v rámci 2-hodinového workshopu, tzv. facilitační zkušebny, zajímali o téma velkých/silných emocí, které jsou nasměřovány na nás, jako facilitátory. Téma je to nabité, a to v mnoha významech, a tak bych chtěla aspoň částečně zmínit některé poznatky, témata a sdílení, ze kterých se lze učit, i když jste tam s námi nebyli.
Naše zkušenosti a teoretické koncepty jsou založené na metodě procesově orientované psychologie, kterou vyvinul a dále vyvíjí Arnold Mindell s kolegy a kolegyněmi.
Základní postoj:
Základní myšlenku, kterou bych chtěla zmínit je, že je důležité, jaký my osobně (jako facilitátoři) máme postoj ke konfliktům, eskalacím či útokům. Jen málo lidí si je užívá (to se po přečtení tohoto příspěvku, doufám, změní :-)).
Mnohem častěji se konfliktům, útokům či emočně nabitým situacím, snažíme vyhnout, aby k nim ani nedošlo. A nebo, pokud se stanou, tak je co nejrychleji uhladit, zharmonizovat, udělat přestávku, rozdýchat… abychom zase nastolili “pořádek”.
Přitom, jakkoliv odvážně nebo šíleně to může znít, útok nebo konflikt může být tím nejlepším, co se pro danou skupinu či facilitátora může odehrát.
Emočně nabité situace bývají výzvou nejen pro facilitátora ale i pro účastníky: malé či větší konflikty v týmu bývají dokonce důvodem, proč si nás daná skupina zve na pomoc… A naším cílem je pomoct skupině identifikovat emoce a jejich zdroj, a vyjádřit je způsobem, který přispívá k efektivitě skupiny, a ne naopak. Pokud z horké situace vycouváme, či ji "uhladíme", potvrzujeme zkušenost lidí ve skupině, že je to něco, s čím se těžko pracuje a čemu je dobré se vyhýbat. A také přijdeme o příležitost, aby se skupina společně něco dozvěděla, naučila, či se jinak posunula.
A zároveň, jako konzultanti, facilitátoři, koučové, se těchto situací také obáváme. Můžeme mít strach, že když se něco ve skupině semele, bude těžké znovu nastolit nějakou kontrolu, a že nebudeme vědět, co dělat. Nebo dokonce můžeme být zahlceni vlastními emocemi a prožíváním, a nebudeme moct jasně myslet. Takže část výzvy, jak zacházet s emocemi skupiny, je zacházení s vlastními pocity.
Pokračování bude v dalším příspěvku :-)
Comments